Jestliže dnes hovoříme v souvislosti s novostavbami o dřevěných domech, míní se tím převážně konstrukce na bázi dřevěných panelů. Obecně vyšší cena neznamená vyšší kvalitu. Běžné konstrukce individuálně stavěných dřevostaveb mají nosnou konstrukci z dřevěných stojek či sloupů, umístěných v rozestupu 625 (vzácněji 815), spojených nahoře paždíkem a dole pražcem do pevného rámu. Ztužení těchto rámů zajišťuje vnější obložení velkoformátovými dřevovláknitými (OSB) deskami, u kvalitnějších staveb potom sádrovláknitými (fermacell) deskami. Vnitřní prostory mezi sloupky jsou vyplněné tepelně a akusticky izolačním materiálem. Na vnitřní straně je konstrukce, která je opatřena parotěsnou izolací.
U hodnotnějších rodinných domů je často uvnitř před vlastní stěnou vložená tzv. instalační vrstva, do které se vkládají rozvody a instalace, aniž by jejich prostupy narušovaly vnější opláštění nebo parozábranu, viz naše konstrukce. Tato vrstva je zpravidla zcela vzduchotěsná a nesmí proto vykazovat žádná závadná místa. Na tuto parozábranu se klade velký důraz, protože zabraňuje pronikání vodní páry z interiéru do izolačních vrstev. Odpůrci naopak argumentují tím, že paronepropustné vrstvy zabraňují dýchání stěn a vytváření pro obyvatele domu nezdravé prostředí, což je mýtus.
Výhodou kompletace rámové konstrukce v místě stavby spočívá možnost provádět menší změny s malými náklady ještě v průběhu stavby, což se v praxi často stává.
